Vyhledat
  • Tomáš Král

Sterilní digitální společnost

Vydral jsem pro vás zajímavé myšlenky z článku ekonoma Tomáše Sedláčka


Mnohokrát jsem uvažoval o tom, jak se z nás stává bezdotyková společnost, jak se člověk dnes nesmí nikoho moc dotknout − politicky, nábožensky a už vůbec ne fyzicky. Dnešní toalety jsou vesměs bezdotykové, to aby se člověk náhodou nedotkl něčeho, čeho se dotkl nějaký dotykač před ním. Většina západní společnosti − včetně nás − se práce ani nedotkne, myslím tím práci v tom fyzickém slova smyslu. Většina ekonomiky, 70 procent, se "dotýká" práce přes klávesnici či myš. Ale nebojte, nedostatek doteků v reálném světě nám je více než vrchovatě kompenzován dotykovými displeji. Tam se naopak sahat a dotýkat musí, občas mám podezření, že to lesklé černé zrcadlo dotyky vyžaduje mnohem více, než je nutné, jako by disponovalo jakousi zvláštní gravitací, kterou nás přitahuje.To, co se děje kolem koronaviru, je jen další střípek v té naší cestě ze světa lidí, přirozenosti a přírody do jiného světa-nesvěta, země-nezemě, kterou jsme si stihli rozestavit právě včas.


Od začátku kultury se člověk odtahuje od přírody ať už oblečením, stavbami, mytologií, vírou ve věci neviditelné, vědou, jazykem nebo uměním. Svět kolem nás jako by nám nestačil, chceme jej měnit, přizpůsobovat jej nám, abychom nemuseli my jemu (venku může být třeskutý mráz, pršet, tma či nesnesitelné vedro − ale uvnitř místnosti bude světlo, sucho a po celý rok panovat vašich oblíbených 22 stupňů). Slovo umění pak podle některých ani tak nepochází ze slova umět, jako spíše ze slova umělý (anglické art − artificial je výmluvnější).Vždy jsme žili v umělých světech, koneckonců jazyk je jednou z takových umělých konstrukcí, ale nyní jsme si začali stavět nový svět, novou kategorii města, sídla lidí, nový Jeruzalém, svět čiré abstrakce, kam můžeme již brzy pohodlně přestěhovat těžiště našeho já. I celé společnosti.


Kde domov můj, hrad můj?

A tak si člověk umí představit, jakou forsáž tomuto stěhování do digitálního světa-nesvěta udělí strach z koronaviru. Jídlo vám dnes dovezou domů celkem standardně větší supermarkety a drtivá většina restaurací, nač chodit do nebezpečného "ven"? Nákupy vám časem přiveze třeba dron, u kterého budete mít jistotu, že na vás nekýchne. Místo výletu do Číny můžete přes internet zhlédnout dokumentární film o Velké čínské zdi a z takových míst, která nikdy nestihnete při osobní návštěvě.

Koneckonců mnoho lidí může už dnes pracovat z domova. Stát se něco takového před sto lety, kdy manufaktura představovala obrovskou část hospodářství, ekonomika by se zasekla úplně, kdežto dnes to hrozí jen její menší části. Zkrátka, ještěže máme internet.

Možná tedy ono stěhování do digitálního světa − kam již se přestěhovalo tolik věcí a tolik emocí − nebude jen otázkou gravitace onoho světa, jeho snadnost, rychlost, jeho spontánní kvazi-anarcho-komunismus, jeho zadarmismus, jeho bezhraničnost a další výhody, ale možná ono stěhování bude i otázkou nutnosti. Tento sterilní svět je již dnes preferovaný mladými. Vzpomínám si na průzkum časopisu Time před několika roky, ze kterého vyšlo, že si středoškoláci raději nechají vzít party večírky, než aby přišli o své sociálně sítě. Nyní k tomu mají i pádný důvod.

Takže možná vidíme předzvěst světa budoucího. Sterilní domácí bezdotykový svět s uzavřenými hranicemi, ale celosvětově propojený internetem. Dálnice do virtuálního světa se valí proudem a hukotem, ale reálné dálnice a města budou prázdné. Koronavirus této tendenci nasadil korunu. Venku budou jen bohémové a blázni, toulající se po nocích.


Psáno pro Hospodářské noviny

Plné znění článku najdete na : https://www.facebook.com/sedlacekt

0 zobrazení
OÁZA DOLNÍ POČERNICE
příspěvková organizace

Kulturní a informační centrum

Stará obec 6

19012 Dolní Počernice Praha 9

Email: oazadopo@oazadopo.cz

Telefon :+420 281 865 754

Chcete vědět co je nového ?

© 2023 by OAZA DOPO Proudly created with Wix.comTerms of Use  |   Privacy Policy