Na slovíčko“ s Jaroslavem Kmentou Jana Štybnarová, divačka

V úterý 11. února jsme měli příležitost v trámovém sále restaurace Léta Páně besedovat s investigativním novinářem a spisovatelem Jaroslavem Kmentou. Diváci se dozvěděli o nové knize Rudý Zeman, ale také o náhledu Jaroslava na současnou politickou situaci, o principech demokracie a jeho úloze „hlídacího psa“.

Tomáš Král, ředitel příspěvkové organizace OÁZA, oslovil svého spolužáka z Univerzity Karlovy Jaroslava Kmentu, aby přijel do Dolních Počernic na besedu s občany. Po skončení besedy Tomáš Král řekl: „Jsem opravdu rád, že Jarda přijel. Je to člověk, který neúnavně sleduje žhavé vnitropolitické kauzy a odhaluje korupci a provázanost podnikatelských a mafiánských kruhů s těmi politickými. Je velmi statečný a jak se ukázalo tady na besedě, tak je i zábavný. Jsem rád, že přišlo tolik lidí a že se bavili. Když lidé odcházeli, tak mi za zorganizování této besedy děkovali. Je vidět, že toto téma není lidem lhostejné.“

Akci jako divačka považuji za skvěle zvládnutou, vše fungovalo, od usměvavé paní Ivanky v předsálí, která prodávala vstupenky, přes krásné prostředí trámového sálu restaurace Léta páně, či možnost koupit si něco k pití a k snědku, po dramaturgii tříhodinové besedy.

V první části nám Jaroslav Kmenta mimo jiné vyprávěl o tom, jakým způsobem přebíral Andrej Babiš společnost MAFRA v době, kdy tam on sám byl redaktorem a kdy Jaroslav Andreje Babiše na první schůzce se zaměstnanci označil za kmotra a dal výpověď. Rozvíjel myšlenku o problematičnosti propojení podnikatelských subjektů s médii a s politikou, kdy je principiálně zcela nemožné si zachovat novinářskou objektivitu v případě, že vlastníkem daného média je mocný podnikatel či vlivný politik.

V druhé polovině se soutěžilo o Jaroslavovy knihy a diváci mu kladli otázky. Mezi jinými zazněly dotazy typu: Co si myslíte o zdraví pana prezidenta? Jak se díváte na Miroslava Kalouska? Jak se díváte na působení Pavla Béma na Magistrátu hl. města Prahy? Všechny odpovědi Jaroslav Kmenta zvládl s bravurou a noblesou, v žádném případě divákům nepodával informace bulvárním způsobem, nepůsobil žádnou senzaci. Byl korektní, nemanipalutivní. Vždy uváděl, že jde o jeho názor, který má podložený nějakým svým pátráním nyní v měsíčníku Reportér.

Když se lidé rozcházeli domů, měli možná v tváři pár vrásek navíc. Nebylo to lehké téma. Nicméně jsme si všichni uvědomili hodnotu toho, že se o těchto věcech můžeme veřejně bavit.

Děkujeme Jaroslavu Kmentovi! A děkujeme i Tomášovi Královi a OÁZE!