top of page
Vyhledat

Manželé Břicháčkovi článek pro DPZ


Velmi často vzpomínám na naše dlouholeté přátelství s manžely Jiřinou a Tondou Břicháčkovými. Zejména v této době a hlavně, potom co jsem se dozvěděla, že Tonda nás opustil

Naše přátelství začalo v sedmdesátých letech ve vlaku, kterým jsme dojížděly s Jiřinou vyučovat, já do Českého Brodu a Jiřina do Klučova. V té době jsme byly mladé, rády jsme se bavily a měly spoustu společných zájmů. Velkým tématem kromě umění, bylo budování zahrad u našich domů.


Seznámili jsme se s panem profesorem J. Brychtou, dlouholetým členem Filharmonie, který měl překrásnou zahradu nad dnes již neexistujícím rybníkem Vidlák v Hostavicích. Byl to velmi vzdělaný člověk a moudrý rádce, který s námi hodiny diskutoval a vedl nás v naší činnosti. Zejména s Tondou si velmi porozuměli a vedli spolu zajímavé filosofické debaty, na které velmi ráda vzpomínám.

Později Jiřina učila na LŠU v Čakovicích a věnovala se malování. Tonda odléval umělecké výrobky z kovů a krásně fotografoval. Já se v té době věnovala aranžováním suchých rostlin, a tak jsme spojili své umělecké sklony a uspořádali společné výstavy.

První se uskutečnila v Podlipanském muzeu v Českém Brodě, kde Jiřina představila své obrazy, které jsem doplnila kreacemi ze suchých rostlin.

Na druhé výstavě v Klubu školství, v budově Savarinu v Praze, mé květinové kreace doplnil Tonda svými krásnými fotografiemi z okolí Dolních Počernic. Obě výstavy měly velký úspěch. Některé fotografie byly dlouhá léta vystaveny v hotelu Svornost.

Po sametové revoluci se začal Tonda věnovat volné tvorbě a vytvářel nádherné užitkové předměty zejména v kombinaci kovu s polodrahokamy. Jeho práce zdobí i některé významné objekty v Dolních Počernicích. Jsou to Památník Milénia a Památník obětem I. sv. války. Jiřina si založila soukromou výtvarnou školičku, kde vzdělávala malé adepty umění.


Později se naše cesty rozešly a setkávali jsme se už jen na vernisážích jejich výstav a společenských a kulturních akcích MU Dolních Počernic. Velmi mě zarmoutilo, když jsem se dozvěděla, že na podzim 2020 Tonda Břicháček zemřel. Čest jeho památce. Tondo! Moc bych ti toho ještě chtěla říct. Hanka Králová


Antonín Břicháček

1945 – 2020

Autodidakt

Básník, fotograf, tvůrce uměleckých objektů z kamene a kovu.

Autor ekumenického památníku milénia v Dolních Počernicích.

Opravil bronzové prvky na Památníků obětem 1.světové války v Dolních Počernicích.

Jeho díla jsou v mnoha galériích a soukromých sbírkách.


Jiřina Břicháčková Olivová

Narozená 1945.

Vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze.

Věnuje se volné tvorbě v oblasti malby.

Dlouhá léta se věnuje dětem. Učila v ZUŠ.

V současné době provozuje Ateliér výtvarné výchovy ARS PUERIS.

Pravidelně vystavuje se Spolkem pražských výtvarných umělců.

Byla porotkyně výtvarné soutěže Velikonoční zajíček.


Antonín Břicháček a Jiřina Břicháčková Olivová - Dobří lidé

Jiřina Břicháčková Olivová měla pět sourozenců. Celý život prožila na Jahodnici, kde se svým mužem Antonínem postavili dům na pozemku, který dostala od svého otce. Již od útlého dětství projevovala výtvarné nadání. Bylo tak nasnadě, že vystudovala obor výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě UK.

Jejím osudem se staly děti. Celé generace dětí vzpomínají na její vlídný a milý přístup k výuce. Její neotřelé nápady poznaly i moje děti. Často si na ni vzpomenou. Výtvory, které spolu vytvořili, zdobí stěny našeho domu.

Při vymýšlení výtvarné soutěže Velikonoční zajíček jsem si vzpomněl, že Jiřina nemůže chybět v naší porotě.



Velice ochotně přišla do Oázy a velice svědomitě vybrala své kandidáty na vítěze. Výběr byl těžký. Nejraději by ocenila všechny za jejich snahu.

Jiřina a Antonín, potažmo i setra Jiřiny, paní Irena Rottová (bývalá ředitelka ZŠ Dolní Počernice), mají blízký vztah k Dolním Počernicím. V devadesátých letech manželé Břicháčkovi vystavovali svá díla na mnoha akcích, které MČ pořádala. Fotografie jejich děl najdete i v knize o Dolních Počernicích.

Nejvýraznější počin Antonína Břicháčka uvidíte při příjezdu do Dolních Počernic ze strany od Běchovic.

U konečné autobusu stojí památník milénia. Kamenný podstavec vytvořil počernický sochař Josef Borecký.

Antonín je autorem bronzového symbolu kříže vesmíru a míru, který má další generaci připomenout přelom druhého a třetího tisíciletí našeho věku.

Antonín nás bohužel před rokem opustil, ale myslím, že bude rád, když na něj budeme vzpomínat ve smyslu jeho básně:


Dnes večer

Dnes večer budu pít víno

sám bez přátel, bez tebe má drahá

a přestanu vážit slovo mezi mnou

a útesem, který hřezne vším lidským.

jako hrozba, pod níž radno prostě žít

a třeba i někdy poplakat, když krev

zdvíháme do očí oblaka těch nesčetných

nedotčených jezer duše

Dnes večer budeme pít víno

hostit pár hvězdných pijavic

Sám bez přítele bez tebe má drahá


Čest jeho památce.


Tomáš Král


26 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page